Navštívit Austálii a Tasmánii znamená strávit přinejmenším 22 hodin v letadle. Lety z Evropy do těchto končin jsou ze všech letů nejdelší, Tasmánie a Nový Zéland jsou nejvzdálenější místa, kam se vůbec letět dá.  I přes rozmanitou faunu a flóru mě Austrálie nikdy nelákala. Velmi populární se stalo moje přirovnání australského venkova k Českomoravské vrchovině. Prohlásila jsem, že abych viděla kopce, lesy, louky a sem tam nějaké to zvíře, stačí přijet za babičkou a udělat si pěší tůru po okolí. Kvuli tomu se přeci nebudu trmácet na druhý konec světa... Rok na to jsem kupovala letenku. Při své cestě jsem navštívila sice jen Jižní Austrálii, Viktorii a Tasmánii, ale i tahle krátká cesta stačila k tomu, abych na Austrálii změnila názor. Malebná poklidná městečka kontrastují s nekonečnou nehostinnou pustinou, která pro zvídavého cestovatele skrývá nespočet míst lákajících k bližšímu zkoumání (jako jsou třeba termitiště či pískovcové skály). Velkým dobrodružstvím je i  cesta autem po pobřeží, z Melbourne do Adelaide, kdy se můžete několik dnů kochat nádherným mořem, blankytnou oblohou a prazvláštními skalními útvary vyčuhujícími z moře. A hlavně, komu se poštěstí dovádět v lednu v mořských vlnách, s červeno-bílou vánoční čepičkou na hlavě a lenošit se sklenkou lahodného australského vína na pláži, zatímco doma kraluje paní zima a všichni nosí čepice a kabáty?